Doporučení statutárním orgánům a bezpečnostním ředitelům:
Vhodný postup v případě, že osobě určené dle zák. č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "Zákon") bylo sděleno obvinění z trestného činu:
Určená osoba je dle § 14 odst. 1 zákona povinna oznámit každé proti ní vznesení obvinění z trestného činu, a to podle příslušnosti k provedení bezpečnostní prověrky buď NBÚ nebo Policii ČR nebo zpravodajské službě. Jedná se o změnu v údajích v první doplňující části bezpečnostního dotazníku pod písm. d) podle § 33 odst. 4 zákona, kterou je taková osoba povinna oznámit. Podle § 23 odst. 3 písm. b) zákona může probíhající trestní stíhání též představovat bezpečnostní riziko a orgán, který osvědčení vydal, je povinen na tuto skutečnost reagovat - vyhodnotit takovou skutečnost ve vztahu k možnému zániku platnosti osvědčení a postupu podle § 36 odst. 5, 7 a 8 zákona.
Často se stává, že určená osoba tuto zákonnou povinnost nesplní; neboť se obává negativních důsledků tohoto kroku. V zájmu dodržení všech zásad ochrany utajovaných skutečností je, aby statutární orgán - pokud se takovou skutečnost z věrohodného zdroje dozví - sám podal informaci o této skutečnosti orgánu, který osvědčení této určené osobě vydal. Tím statutární orgán splní svou povinnost podle § 12 odst. 2 písm. d) zákona a též prokazuje plnění povinnosti podle písm. h) téhož ustanovení. Naopak nedodržením této povinnosti se sám statutární orgán vystavuje případnému postihu za porušení povinností zákonem stanovených s následkem dle § 71 a násl. zákona. Je chybou, pokud se statutární orgán po pohovoru s určenou osobou spokojí jen s jejím ústním ujištěním o tom, že příslušnému orgánu výše uvedenou skutečnost oznámil, a sám dále nekoná.
Vznesení obvinění v trestním řízení vůči navrhované osobě bez dalšího samozřejmě není důvodem k zániku platnosti osvědčení podle zákona a nezakládá zákonnou povinnost k tomu, aby statutární orgán určené osobě zrušil určení ke styku s utajovanými skutečnostmi. Je však bezpochyby závažným signálem k tomu, aby statutární orgán věnoval zvýšenou pozornost plnění svých povinností při ochraně utajovaných skutečností, jak vyplývá z § 12 odst. 2 písm. h) zákona.
Jakmile by zanikla platnost osvědčení určené osoby, pak je statutární orgán povinen její určení zrušit a provést všechna potřebná opatření k tomu, aby se taková osoba nemohla nadále s utajovanou skutečností seznámit.
Zajištění ochrany utajovaných skutečností je prioritní povinností každého statutárního orgánu (§ 12 odst. 1 zákona). Pro plnění této priority není chybou, pokud statutární orgán takové určení osobě, vůči níž bylo v trestním řízení vzneseno obvinění, zruší určení a přestane jí přidělovat utajované skutečnosti, aniž zároveň došlo k zániku platnosti osvědčení. Jedná se o opatření pracovně-právní povahy vyplývající z personální pravomoci statutárního orgánu. Pro určenou osobu nemá takové opatření žádné negativní důsledky v oblasti odměňování, neboť nezakládá důvod k odvolání z funkce či jiným pracovně-právním změnám, ale pouze po dobu nezbytně nutnou jí přístup k utajovaným skutečnostem není umožněn. Je vhodné, aby taková určená osoba dokončila pracovní úkoly vázané na seznamování se s utajovanou skutečností, její další pracovní úkoly však budou toho druhu, že její přístup k utajované skutečnosti není potřebný ( viz § 17odst. 1 zákona).
Jakmile by se z vývoje trestního řízení prokázalo, že bezúhonnost určené osoby není dotčena, nic nebrání statutárnímu orgánu, aby tuto osobu znovu ke styku s utajovanými skutečnostmi určil. Naopak bude-li buď v probíhajícím trestním řízení anebo v jeho výsledku shledáno bezpečnostní riziko, učinil statutární orgán všechna opatření k tomu, aby ochrana utajovaných skutečností nebyla ohrožena.
